ztřeštěnec
Чешский
Морфологические и синтаксические свойства
| падеж | ед. ч. | мн. ч. |
|---|---|---|
| Им. | ztřeštěnec | ztřeštěnci |
| Р. | ztřeštěnce | ztřeštěnců |
| Д. | ztřeštěnci ztřeštěncovi |
ztřeštěncům |
| В. | ztřeštěnce | ztřeštěnce |
| Зв. | ztřeštěnče | ztřeštěnci |
| М. | ztřeštěnci ztřeštěncovi |
ztřeštěncích |
| Тв. | ztřeštěncem | ztřeštěnci |
ztře-ště-nec
Существительное, одушевлённое, мужской род, заканчивающееся на -ce или -ec, обозначающее деятеля. Тип склонения: 5*a m a Корень: --.
Произношение
- МФА: ед. ч. [ˈstr̝̊ɛʃcɛnɛt͡s], мн. ч. [ˈstr̝̊ɛʃcɛnt͡sɪ]
Семантические свойства
Значение
- сорвиголова, сумасброд ◆ Dovedla jej sobě úplně podmanit, učinit z něho jednoho z oněch bláhových ztřeštěnců, jednoho z oněch zuřivých šílenců, jež pohled či sukně ženy sežíhá na hranici smrtelných vášní. Ги де Мопассан, «Le Champ d’oliviers (Оливковая роща), перевод на чешский Pavel Projsa», Источник: https://cs.wikisource.org/wiki/Olivový_sad г. ◆ Neprchl, alebrž couvl jsem, odpověděl D. Quijote, neboť věziž, že udatnost, nespočívá-li na základě opatrnosti, nazývá se třeštivostí, a zdar velkých činů ztřeštěnce připisuje se spíše šťastné náhodě než zmužilosti ◆ „Slečna mne uvede v zoufalství, to vím! ani předpuštěn nebýt! A pro takového ztřeštěnce, pro šílence, jenž kazí štěstí sobě a jiným...“ Karel Čapek, «Inženýr Racek»
Синонимы
- zbrklík, odvážlivec, pomatenec, potřeštěnec, šílenec
Антонимы
- rozumbrada, uvážlivý, rozvážný, opatrník
Гиперонимы
Гипонимы
Родственные слова
| Ближайшее родство | |
| |
Этимология
Происходит от прилагательного ztřeštěný, которое сформировано от глагола třeštit - бредить, таращить